Gerd Leonhard: „Je nemožné předpovědět, jak budeme za 35 let žít a pracovat.“

Gerd Leonhard je futurista a poradce pro budoucnost, mezinárodní hlavní řečník a strategický kouč, autor, zakladatel a generální ředitel společnosti „The Futures Agency“. S Langmeier Software hovoří o budoucích technologiích, ztrátě soukromí a také o trhu práce budoucnosti.

Pane Leonharde, kde vidíte nejprůlomovější změny mezi dneškem a rokem 2049?

Jednu věc bych rád uvedl na úvod. Jako futurista a poradce pro budoucnost se snažím rozpoznat budoucí trendy a vývoj, propojit je a identifikovat možné scénáře budoucnosti v horizontu příštích pěti až sedmi let. Umění spočívá v tom, dobře pozorovat, naslouchat a sjednotit mnoho různých údajů a názorů, abych svým klientům mohl ukázat věrohodnou a preferovanou cestu do budoucnosti.

Abych se vrátil k vaší otázce: Předpovědět, jak budeme za 35 let žít a pracovat, je nemožné. Co dnes můžeme říci, je, že žijeme v době, kdy se zavádění nových technologií výrazně zrychluje. Zažíváme jakousi hyperúčinnost, která s sebou přináší stále lepší software, levnější zařízení a technologie a vysokorychlostní mobilní připojení s širokopásmovým připojením. Digitální aplikace a internet v současné době nejen dobývají průmysl – klíčové slovo: Průmysl 4.0 –, ale také si vydobyly své místo v našem každodenním životě. Najednou jsou možné věci, které ještě donedávna platily za pouhé sny o budoucnosti. Roboti pomáhají lékařům při operacích, už nemusíme nic zadávat, ale stačí se zeptat svého mobilu (Siri, Google Now) na cestu; obrovský pokrok zaznamenává také vývoj umělé inteligence (AI). A tím vývoj zdaleka nekončí.

Za pár let budou naše zvyky týkající se spotřeby, volného času a nakupování vypadat úplně jinak. Ekonomika kolem nás se mění exponenciálně. To má své důsledky: tradiční odvětví a služby mizí. Tradiční taxislužba a její možné vytlačení mnohem praktičtějším „Uberem“ je klasickým příkladem digitálního darwinismu, který bude narůstat.

Mnohé technologie už bez sběru dat vůbec nemohou fungovat. Vidím, že svět směřuje k úplnému zrušení soukromí jednotlivce. Jak to vidíte vy? Je situace v oblasti soukromí tak ponurá, jak si ji představuji?

Mark Zuckerberg z Facebooku v roce 2010 předpověděl, že soukromí již nebude společenskou normou. Dnes jsme svědky toho, jak lidé dobrovolně vzdávají své soukromí ve prospěch „cool“ platforem a sítí. Nečtou drobné písmo ani podmínky používání, jinak by věděli, že za využívání údajně bezplatných internetových platforem platí svými údaji. Internetové firmy pak vědí, co je pro mě dobré, a bez mého souhlasu mi zasílají nabídky. Vycházím z toho, že k otevřené výměně dat bude docházet i v budoucnu. Ale navzdory opačným tvrzením, například ze strany Googlu, se domnívám, že soukromí lidí ještě není ztraceno. Shromažďování dat samozřejmě s sebou nese i riziko zneužití. Proto podporuji digitální společenskou smlouvu – na státní nebo globální úrovni –, která upravuje, jak se s našimi daty nakládá.

Jaký vliv má posedlost technologií shromažďováním dat na sociální chování lidí?

V současné době vzniká společnost založená na velkých datech a velkém internetu, u níž zatím nelze předvídat, co z toho uživatelé skutečně akceptují. Pokud například prostřednictvím mobilního telefonu prozradíme, kde parkujeme auto, a tato informace má vliv na výši mého pojistného za auto, jsem přesvědčen, že se zvedne vlna odporu. Faktem je, že data totiž ne vždy odrážejí celou, tedy i lidskou, realitu. Slepá důvěra v data (tzv. datová hybris) proto nemá vždy smysl. Příkladem je hledání partnera na internetu: na základě údajů o protějšku si myslíme, že víme, zda se k nám tato osoba hodí. Existuje však ještě spousta dalších aspektů, které ani s pomocí velkých dat nelze vůbec kvantifikovat. Obecně platí: Technologie a datové tsunami povedou k tomu, že se v budoucnu možná budeme muset rozloučit s věcmi, které jsou pro nás dnes ještě samozřejmostí: V budoucnu už sami nebudeme sledovat, zda jsme v kondici, ale přenecháme to náramku Nike Fluid Band nebo aplikaci Jam – pro mnohé z nás je to děsivá představa. K našim potenciálním partnerům se přibližujeme už jen virtuálně a nevíme, jak oslovit člověka sedícího vedle nás ve vagónu vlaku. To může být buď ráj, nebo peklo.

„Digitální asistenti nahradí v příštích 10 až 20 letech účetní, analytiky finančních dat a pokladníky v supermarketech.“

Považuji za obtížné oddělit v dnešním moři informací to důležité od toho nedůležitého. Vede informační přetížení současné doby k jakési „znalostní propasti“ mezi těmi, kteří dokážou filtrovat důležité informace, a těmi, kterým se to nedaří?

Díky internetu se znalosti ve světě demokratizují a stávají se dostupnými pro všechny. Ještě nikdy nemělo tolik lidí přístup k tolika informacím. Teď se jen musíme naučit s nimi zacházet, ale vytvářejí se pro to pracovní místa. Pro mnoho lidí je skutečně stále obtížnější oddělit důležité od nedůležitého – protože ten šum je někdy opravdu nesnesitelný. Na internetu s jeho bohatstvím informací se mnoho lidí rádo ztrácí. Poradenství lidem při používání internetu je také profesní obor, který by se měl etablovat. Pochybuji, že dojde k prohlubování „znalostní propasti“. Spíše je možné, že dojde k vzniku „filtrovací bubliny“ nebo „informační bubliny“ (filter bubble): webové stránky používají algoritmy k předpovídání, které informace by pro uživatele mohly být relevantní. Uživatelé jsou tak prakticky izolováni v „bublině“, v níž již není místo pro informace, které by byly v rozporu s názory uživatele.

Racionalizace pracovní síly se v současné době zdá vstupovat do další fáze. Odbavení na letišti dnes provádíme u automatů – a v obchodě s potravinami platíme bez pokladní. Která pracovní místa jsou ohrožena?

Jednoduché, repetitivní a mnoho manuálních prací mohou vykonávat i stroje. Inteligentní software, roboti a digitální asistenti například v příštích 10 až 20 letech nahradí účetní, analytiky finančních dat a pokladníky v supermarketech. V Evropě je ohroženo až 65 % všech současných pracovních míst. Faktem je, že stojíme před globální revolucí v oblasti zaměstnanosti způsobenou digitalizací, automatizací a umělou inteligencí.

Lze takto ztracená pracovní místa nahradit novými, která v budoucnu vzniknou?

Částečně určitě ano, částečně vůbec ne. Ve Švýcarsku máme v tomto ohledu jistě dobré vyhlídky, ale v Číně nebo Indii spíše ne. S mizením stovek milionů pracovních míst však vznikají i nové profese. Polovina povolání, která budou existovat v roce 2030, ještě nebyla vynalezena. Následující pracovní pozice se objeví již za několik let:

• Správce soukromí: Pomáhá lidem a firmám znovu získat kontrolu nad svými daty. V případě potřeby pro své zákazníky také osvobozuje data, která jsou v zajetí institucí a médií, a pomáhá jim změnit nebo smazat osobní stopy na internetu a ve vyhledávačích.
• Supervizor umělé inteligence: V budoucnu budou supervizorové umělé inteligence dohlížet na ultrainteligentní software, roboty a naše digitální asistenty. V případě potřeby je také správně nastaví a zajistí, aby se stroje dříve či později nepokusily nás zcela nahradit.
• Offline terapeut: Od dob triumfálního nástupu sociálních médií a mobilních technologií se stále více lidí potýká s tyranií neustálého online stavu, v němž jsou zasypáváni nejnovějšími zprávami, e-maily, oznámeními, push notifikacemi a aktualizacemi. Offline terapeut pomáhá lidem najít rovnováhu mezi dostupností a tím, být sám sebou, a ukazuje jim, jak si mohou užít offline stav jako luxus.
• Analytik sociálních grafů a tvůrce značkových příběhů: Dnešní marketingoví odborníci se stávají tvůrci značkových příběhů, kteří na sociálních sítích umisťují vhodné příběhy o značkách a produktech. Klasický vedoucí reklamního oddělení brzy bude patřit minulosti.
• Virtuální průvodce: Památky, přírodní úkazy, města i tradice bude brzy možné pohodlně prožít z domova ve 3D, jako by člověk byl přímo na místě. Technologie k tomu již existují. Virtuální průvodce provází lidi na dobrodružných cestách a zaručuje, že se při tom nic nepokazí.

Pro trh práce budoucnosti platí zásadní pravidlo: Měli bychom našim dětem radit, aby se věnovaly povoláním, která zapojují pravou hemisféru mozku, kde sídlí kreativita – čím „lidštější“ budou jejich povolání, tím větší šance budou mít na trhu práce budoucnosti.