Expat při příjezdu: Je nedostatek kvalifikovaných pracovníků skutečností, nebo záměrně šířeným mýtem?

„Pomoc, nedostatek kvalifikovaných pracovníků“, „nedostatek uchazečů o volná pracovní místa“: Takto nebo podobně znějí titulky v tištěných médiích. Tisk tuto zprávu opakuje téměř unisono, takže zájemce o toto téma musí dlouho hledat, aby našel diferencované či kritické příspěvky k tomuto tématu. Ve skutečnosti se takové analýzy údajného nedostatku kvalifikovaných pracovníků a jeho domnělých důsledků objevují, většinou však zanikají v obecné záplavě mediálních zpráv. Stejný trend je patrný i u zpravodajských pořadů či politických magazínů v televizi, i když se najdou výjimky. Například stanice ARD odvysílala 21. července 1014 poučný reportáž s názvem „Pohádka o nedostatku kvalifikovaných pracovníků“. Příspěvek však nebyl vysílán v hlavním vysílacím čase, ale až tak pozdě, že ho pravděpodobně viděla jen hrstka televizních diváků.

To, že je pro většinu novinářů zřejmě snazší řídit se většinovým názorem, než jej kriticky zpochybňovat, může mít různé důvody. Vyvstává však otázka, kdo a s jakým záměrem šíří zprávu o nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Tento hlasitý volání o pomoc tak cíleně odvádí pozornost od závažných problémů: nezaměstnanosti a mzdového dumpingu. Hráči v této hře jsou podniky a hospodářské lobbistické svazy, které ve spolupráci s politiky, odborovým svazem DGB a Spolkovou agenturou práce zajišťují udržení této teze.

Jak je to však ve skutečnosti s údajným nedostatkem kvalifikovaných pracovníků? Faktem je, že existují regionální a odvětvové rozdíly. Ve venkovských oblastech, jako je například jih Durynska, mají strojírenské podniky potíže s obsazováním pracovních míst. To však není způsobeno obecným nedostatkem odborníků, ale neatraktivními lokalitami a pracovními podmínkami, z čehož těží sousední Bavorsko. Inženýři patří stejně jako lékaři a odborníci na IT k profesním skupinám, u nichž se kritizuje příliš nízký počet uchazečů. Realita pro absolventy vysokých škol je však s touto stížností v přímém rozporu. Uchazeči se tak po dokončení studia potýkají s tím, že i při nejlepších známkách často nenajdou práci.

Přesto například Sdružení německých inženýrů (VDI) s pozoruhodnou pravidelností bije na poplach a opakovaně tvrdí, že Německo stojí na prahu hospodářské stagnace. K tomu VDI předkládá výpočet, který se rovná manipulaci. Sdružení tak násobí počet nahlášených volných pracovních míst faktorem sedm, aniž by k tomu mohlo uvést objektivní základ. Naopak u inženýrů registrovaných jako nezaměstnaní sdružení žádný multiplikační faktor nepoužívá. Takzvaný nedostatek kvalifikovaných pracovníků mezi inženýry se tak ukazuje jako statistický trik.

Politika však na snahy lobbistů reaguje. Masivní nábor odborných pracovníků ze zahraničí běží na plné obrátky. Zatímco ještě před několika lety činila dolní hranice ročního platu pro špičkové zahraniční pracovníky 5 %, politici tuto hranici snížili na současných 47 600 eur. Pro inženýry platí, že mohou být zaměstnáni již s hrubým ročním platem 32 000 eur. Čísla se přitom každoročně nově stanovují a je zde patrný neustálý klesající trend. Zatímco německý hrubý domácí produkt roste a podniky vykazují vynikající zisky, firmy zjevně nejsou ochotny nechat své zaměstnance podílet se na tomto růstu. Malé a střední podniky, které si nadále stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, tak nejen vytvářejí atmosféru hrozby, ale dosáhly toho, že jsou dopady na německém trhu práce citelné. Uchazeči o zaměstnání musí v konkurenčním boji o pracovní místa akceptovat snížení platu.

Celkově tak vzniká situace, kterou podnikoví a národní ekonomové jen těžko vysvětlují. Nedostatek obvykle způsobuje zdražení zboží, u pracovní síly tomu tak však není. Lobbisté zde odvedli skvělou práci. Takto vede vytrvale opakovaná teze o nedostatku kvalifikovaných pracovníků v konečném důsledku k armádám levné pracovní síly.