Význam čistého kódu pro konkurenceschopnost

Vlastně existují tři druhy kódu, který jako vývojáři píšeme:

1. Kód, který poskytuje nové funkce nebo optimalizace.
2. Kód, který má opravit nebo obejít chyby.
3. Kód, který slouží „pouze“ k usnadnění údržby a k zajištění budoucí rozšiřitelnosti.

Všiml jsem si, kolik konzultantů ten třetí druh kódu zcela vynechává.

Problém je v tom, že bez tohoto kódu, který vylepšuje strukturu, vzniká vlastně od samého začátku kód na jedno použití.

Přesně jako AI od „vibe“ programátorů: kód na jedno použití.

Nechci teď nikoho urazit. Ale dalo by se vlastně říci, že ten, kdo dnes vynechává kód zlepšující strukturu, by v budoucnu mohl mít potíže konkurovat při programování umělé inteligenci.

Vinu by se dala svalit i na zadavatele.

Chtějí, aby byl kód vyprodukován co nejlevněji.

To, že se to děje na úkor dalšího vývoje, se projevuje vysokými následnými náklady:

• Vyšší náklady na opravy chyb.
• Přidávání dalších funkcí se stává složitějším a náročnějším, a tím i dražším.
• Vzniká více skrytých chyb

To vede ke snížení konkurenceschopnosti a trpí tím kvalita programu.

Typ řádků kódu, o kterém jsem hovořil, tedy řádky zlepšující strukturu, považuji za nejdůležitější při vývoji softwaru.

Tyto řádky přinášejí z dlouhodobého hlediska obrovský užitek, nemají však žádný okamžitý a rychlý přínos.

Právě proto by konzultanti a softwarové firmy měli věnovat více času na první pohled „zbytečným řádkům kódu“.

Tím se výrazně odliší od ostatních účastníků trhu i od umělé inteligence.

Do tohoto kódu zlepšujícího strukturu investuji u Langmeier Backup a u aBusiness Suite přibližně 1–2 %.

Pokud i při tomto rozdělení času dokážu každý pátý den vytvořit novou funkci, budu mít za pět let 300 nových funkcí a optimalizací.

A to pak představuje 300 nových optimalizací, které jsou stabilní a které uživatelé oceňují.

A na tom podle mého názoru záleží: při vývoji softwaru je třeba vytěžit dlouhodobý přínos pro uživatele.